Co je to ta čínština aneb proč si dva Číňani nerozumí

Co je to ta čínština aneb proč si dva Číňani nerozumí

Čínština je jeden s nejstarších jazyků na světě. Patří do skupiny sino-tibetských jazyků a je jazykem analytickým a tónickým. Tónickým jazykem je proto, že se v čínštině vyskytují čtyři tóny, které velmi často zcela mění význam slova (viz. tóny, který mění význam).

V mluvené formě existuje v mnoha dialektech, přičemž primárně se dělí do desíti dialektů (viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_language). Velké rozdíly v dialekty samozřejmě způsobují problémy v dorozumění, které ale zcela řeší jednotná forma psané čínštiny. Proto si například při sledování čínských zpráv nebo seriálů můžete všimnout, že vše běží ve spodní části obrazovky ve znacích. Při cestování se mi proto velmi osvědčilo mít u sebe vždycky bloček a tužku a moci tak znaky napsat, nebo například v případě jízdy taxíkem cíl cesty jak vyslovit, tak i ukázat na papírku. Horší než když vám taxikář nerozumí vůbec je totiž to, když vám porozumí špatně a vy tak zaplatíte za cestu do jiného hotelu na opačné straně města…
Kolem 60% slovní zásoby korejštiny pochází z čínštiny (ale pozor systém písma je zcela jiný – nemají znaky, ale abecedu) a naopak v japonštině se používá až několik tisíc znaků pocházejících z čínštiny (které se pro změnu čtou úplně jinak než v čínštině).

Pokud se chystáte jet na jih Číny do provincie Guangdong, Guangxi nebo do měst Honggong či Macao setkáte se s tzv. kantónštinou (guangdonghua), která se od tzv. putonghua (což je standardizovaná čínština, ta kterou uslyšíte v televizi atd.) velmi liší. Jak velmi se liší můžu ilustrovat například na tom, že mluvčí kantónštiny často v Číně studují putonghua (neboli čínštinu) ve třídách s ostatními cizinci.

Také je třeba si dát pozor, že ve výše vyjmenovaných městech a navíc například ještě na Taiwanu se čínské znaky liší. V roce 1956 totiž v Číně proběhla reforma písma, takže vě většině pevninské Číny se používaji znaky zjednodušené a v už zmíněných místech znaky nezjednodušené. Dobrou zprávou však může být to, že je údajně snazší se nejdříve naučit znaky zjednodušené a poté až ty nezjednodušené než naopak.
Ukázka rozdílu mezi nezjednodušenými a zjednodušenými znaky (myslím, že není třeba říkat, které znaky jsou ty nezjednodušené)
門 → 门 men2 brána
風 → 风 feng1 vítr
書 → 书 shu1 kniha

pozn. číslo za slovem označuje tón

Na závěr je třeba zodpovědět nějčastější otázku týkající se čínštiny (z mé zkušenosti) a to, zda jedna slabika a jeden znak je jedno slovo. Jeden znak odpovídá jedné slabice (teď pomíjím erizaci neboli znak 儿, které se čte i jako „r“). Ale jedno slovo může být složeno jak z jednoho, ze dvou, tří nebo i mnohem více znaků.
Ilustrační příklad:
中 zhong1 střed
中国 zhong1guo2 Čína (doslova říše středu)
中国话 zhong1guo2hua4 čínština (doslova řeč říše středu)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *